Zjišťovací výzkum, který proběhl v r. 2012 v trati „Dolní role“, nebyl náhodný. Projekt  SGS SU č. 21/2012 „Archeologický výzkum neolitického sídliště na katastru Pustějova“ přímo navazoval na projekt SGS SU č. 9/2010 „Archeologický výzkum západní části Oderské brány“ a jeho prvořadým cílem bylo ověřit, příp. také rozšířit a prohloubit zjištění, tímto projektem učiněná.

Sám projekt č. 9/2010 též nevisel ve vzduchoprázdnu, i když jeho přesnější obrysy se vynořovaly pozvolna. Dlouhodobým cílem – ten se formoval řadu let před vznikem Studentské grantové soutěže SU, která jen opatřila finanční prostředky – bylo rozšířit archeologické poznání západní části mezihorského koridoru. Toto poměrně rozsáhlé území bylo dosud poznáno minimálně na rozdíl od východní části Podbeskydí – zkoumaného vždy mnohem intenzivněji. Vyhodnocení výsledků starších aktivit, sběrů i náhodných nálezů před r. 1945 především německých (S. Weigel, G. Stumpf, H. Jedlitschka) a po válce i českých (především K. Kadlčík) vlastivědných pracovníků, do značné míry shrnutých už Jislovou soupisovou studií o kamenné industrii z území někdejšího bíloveckého okresu, dávaly tušit, že – při předpokladu diskontinuitního osídlení v tomto takřka souvisle zalesněném prostoru od neolitu do konce raného středověku –  by zde mělo neolitické a eneolitické osídlení hrát poměrně významnou roli. Zároveň ale budily značnou skepsi k možnosti blíže je identifikovat bez dlouhodobých opakovaných intenzivních sběrů nebo bez výkopů, které však při tehdejším stavu poznání nesly velké riziko neúspěchu. Trochu optimismu dodávala jen situace v okolí Hladkých Životic, soustředěně zkoumaném opakovanými pochůzkami neúnavného amatérského milovníka archeologie D. Fryče, které při vší převaze štípané industrie mezi nálezy přinesly i trochu keramiky, naznačující existenci několika lokalit na katastru obce, jednak k. s LnK, jednak lengyelských. I v tomto případě bylo ale riziko omylu při exkavaci značné. Skeptické vyhlídky ještě posilovaly výsledky revizního průzkumu SU a Muzea Novojičínska (MNJ) v r. 2005, který přinesl kromě nepočetné štípané industrie jen několik atypických střípků a mj. ukázal, že rozhodující část předválečných lokalit s nálezy kamenné industrie dnes již lze velmi těžko verifikovat a že podobně nelze na Fryčových sběrových areálech spolehlivě identifikovat pravěké objekty.

Situaci vyřešila nakonec příznivá shoda okolností.  V r. 2007 byl na pozemku mgr. I. Bartoše ve Studénce – „Záhumení“ při výsadbě ovocného stromku v zakládaném sadu zachycen a prozkoumán pravěký sídlištní objekt, který obsahoval fragmenty keramiky a štípanou industrii LNK. Protože už rok předtím při záchranném výzkumu, prováděném na trase stavby dálnice D 47 Národním památkovým ústavem, byla zachycena a prozkoumána nad soutokem Setiny a Bílavky na katastru Bravantic (asi 3 km na severovýchod od lokality ve Studénce) část sídliště k. s LnK, alespoň zjišťovací výzkum na ploše budoucího sadu se nabízel jako ideální výchozí bod efektivního průzkumu. Pan Bartoš byl s neobyčejným pochopením ochoten vyčkat s další výsadbou až do doby, kdy bude možné provést alespoň sondáž v místech jím plánovaných výkopů.

Další dva příznivé momenty – zřízení samostatného Ústavu archeologie na Slezské univerzitě počátkem r. 2009 (jedním ze dvou základních směrů jeho vědecké činnosti je právě výzkum periferních sídelních oblastí) a vznik SGS SU (činné od r. 2010) umožnily získat prostředky, takže v dubnu 2010 mohli doktorští a magisterští studenti SU záchranný a zjišťovací výzkum ve spolupráci s MNJ a Archaiou Olomouc realizovat. Zároveň proběhly v l. 2009 až 201l terénní průzkumy v okolí Bílovce, Studénky a Fulneka; při nich byla mj. v říjnu 2011 objevena lokalita v Pustějově.

Průběh výzkumu ve Studénce a jeho výsledky, které se jeví v kontextu neolitického osídlení Oderské brány i severnější části střední Evropy vůbec jako velmi přínosné a významem daleko přesahující hranice českých zemí, jsou v dostatečné míře publikovány v odborném tisku, proto jen stručně. Bylo při něm zachyceno a úplně nebo zčásti prozkoumáno 12 (spolu s objektem z r. 2007, který se s nimi organicky pojí) zahloubených sídlištních objektů. Dohromady za oba roky (2007 a 2010) zde bylo získáno 755 ks zlomků keramických nádob, 3 keramická závažíčka tkalcovských stavů a fragment čtvrtého, nedokončeného, fragment navrtané destičky ze střepu, 105 ks štípané kamenné industrie, drobná kopytovitá sekerka s obloukovitým týlem a asymetrickým ostřím, vyrobená z metabazitu typu Jizerské hory, fragment zátěže rybářské sítě (drobového oblázku s bočními vruby), velká pískovcová těrka, rozbitá ve čtyři kusy a úštěpy z kulmské droby, příp. jemnozrnného kulmského slepence, snad odpad při výrobě mlýnků.

Cenným přínosem jsou jistě nálezy typických hruškovitých tkalcovských závažíček, v obrovské oikumeně západní větve LnK velice vzácné, i kamenné sekerky, rozšiřující registr dalekých importů nástrojů z kvalitních metabazitů z podhůří Jizerských hor. Ještě důležitější byl nález zátěže, který nastolil otázku, zda výrazné a na stovky kilometrů na všechny strany jediné centrum intenzivního neolitického a eneolitického rybolovu na březích řeky Opavy nebude nutno rozšířit i na blízký úsek Odry a zároveň sugeroval možnost příchodu osadníků kultury s LnK na oderské levobřeží právě z Opavska.

Daleko největší dosah měly ale výsledky zpracování ŠI. Ze 105 ks ŠI, získané ve Studénce, bylo 85,7 % vyrobeno ze silicitů krakovsko – čenstochovské jury (variety A), což je dosud nejvyšší podíl v početně srovnatelných souborech, dokládajících průřezově zastoupení SKČJ na sídlištích na Moravě a ve Slezsku (českém i polském), a jistě jeden z nejvyšších v celém odběratelském okruhu SKČJ mimo Krakovsko. Druhým závažným zjištěním byla skutečnost, že podle početního zastoupení hlavních morfologických skupin ŠI (nástroje – polotovary – jádra – úštěpy -odpad) lze lokalitu ve Studénce označit za sekundární zpracovatelské sídliště ve smyslu klasifikace J. Lecha a I. Mateiciucové.

Při srovnání výsledků analýzy materiálu ze Studénky s předběžně publikovanými výsledky výzkumu na osadě u Bravantic zjišťujeme především, že obě blízká sídliště jsou rámcově stejně stará – podle vysokého zastoupení tzv. rozpadlého či degenerovaného stylu ve výzdobě keramiky náležejí mladší fázi středního (II.) stupně LnK, tedy fázi LnK IIb a při úplné absenci elementů šáreckého i želiezovského stylu, charakteristických pro pozdější vývoj (LnK III) by se měla omezit pouze na tuto fázi a neměla by přežívat její konec. Dále dlužno konstatovat, že podobně jako ve Studénce, i v Bravanticích je v surovinové skladbě ŠI podíl SKČJ enormně vysoký – z 369 ks ŠI je 297 (81 %) z SKČJ. Obě sídliště se přitom nacházejí v zóně přirozeného výskytu SGS, druhé hlavní suroviny, užívané při výrobě ŠI u LnK na Moravě, ve Slezsku i v Čechách. Bylo třeba vzít v úvahu i výsledky sběrů jak D. Fryče, tak našich vlastních na lokalitě Hladké Životice – „Velká strana“, ležící asi 7 km na západ od Studénky, která by měla podle fragmentů keramiky, jakkoli nepočetných, náležet mj. také k. s LnK a kromě ŠI (se zastoupením SKČJ, vč. jader se zbytky kůry) odsud pochází také část kopytovitého klínu a polotovar dalšího, konečně i starší údaj R. Tichého o keramice s výzdobou notové značky někde z katastru Suchdola nad Odrou.

Vše dohromady pak bylo základem hypotézy o existenci zpracovatelského a asi i (re)distribučního mikroregionu LnK na oderském levobřeží na trase přísunu SKČJ na Moravu, příp. i do Slezska. Mikroregion vznikl a fungoval v souvislosti s pohybem suroviny nejspíše ve fázi LnK IIb, kdy její přísun kulminoval a s jeho úpadkem ve stupni III opět zanikl. Účelovost jeho existence je zřejmá z umístění v jinak pusté a souvisle zalesněné oblasti jak předtím, tak i dlouho potom v neolitu neosídlené a značně vzdálené od kompaktního osídlení LnK v tradičních sídelních územích. Předpoklad o trase přísunu levobřežní částí Oderské brány ještě podporovala skutečnost, že na lokalitách LnK (Štramberk – Kotouč, Blahutovice) v pravobřežní části koridoru, kam se až dosud trasa obvykle kladla, je výskyt SKČJ povýtce výjimečný, dosahuje nanejvýš několika procent a v postmezolitické industrii naprosto převládá SGS, doprovázený případně dalšími místními surovinami (bašské rohovce, chalcedonová hmota apod.). Bereme-li v úvahu polohu známých lokalit a to, co víme o levobřeží v okolí Bílovce, Studénky a Fulneku na základě starších i novějších terénních průzkumů, pak by měl mít mikroregion podobu řetězce lokalit, orientovaných Odrou, ale na ni se nevážících; jednotlivé lokality leží totiž, každá samostatně, na krátkých vodotečích – levobřežních přítocích Odry, ve vzdálenosti cca 1 – 3 km od současného toku řeky a několik set metrů od hranice nivy. Mikroregion by představoval jakési „překladiště“ či „mezistanici“ na přísunové trase, kde se materiál přinejmenším zčásti zpracovával a odkud se distribuoval dále na západ.

Hypotézu záhy podpořil objev lokality v Pustějově (na Pustějovském potoce) při našem terénním průzkumu v r. 2011 a lokality na okraji vsi Kujav (na Kujavském potoce) D. Fryčem. Z obou pocházel mj. SKČJ a poměrně značné množství broušené industrie LnK. Tyto lokality vyplnily mezeru mezi sídlišti ve Studénce a Životicích takovým způsobem, že odstupy jednotlivých sídlišť v řetězci jsou nyní ±2,5 – 5 km: nejdále na severovýchod je prozatím vysunuto sídliště v Bravanticích, zkoumané v r. 2006, asi 3 km na jihozápad od něj je vzdáleno sídliště ve Studénce – „Záhumení“, zkoumané v r. 2010 a ve stejném směru od něj leží ve vzdálenosti asi 5,1 km sídliště v Pustějově. V opačném směru se od pustějovského sídliště asi 2,5 km na severozápad nachází lokalita na okraji Kujav a 4 km na západ lokalita Hladké Životice – „Velká strana“, obě známé ze sběrů D. Fryče.

Logickým krokem byl pokus o verifikaci hypotézy zjišťovacím výzkumem na některé ze sběrem identifikovaných lokalit jako předmět projektu SGS na r. 2012. Po bližším seznámení se s nálezy D. Fryče, který nám je laskavě zpřístupnil zčásti fyzicky a zbytek alespoň na fotografiích, jsme vyloučili lokalitu Životice – „Velká strana“, která je příliš rozlehlá, leží uprostřed polí bez přirozeného ohraničení a má řadu majitelů jednotlivých parcel; navíc v ŠI ze sběrů tam dosti výrazně převládá SGS nad SKČJ. Ze zbylých dvou, podstatně menších a příhodněji položených lokalit, jsme pak volili Pustějov, jakkoli podíl SKČJ ze sběrů se zdál o dosti vyšší na kujavské lokalitě. D. Fryč nás však informoval o zásadně negativním postoji majitele k jakýmkoli výkopům na jeho pozemcích.

Jaký je tedy konkrétní přínos aktivit na „Dolní roli“? Pokud jde o nosnou hypotézu, k níž se nyní badatelské úsilí upírá, sondážní výzkum ji nepodpořil, ale dodatečný intenzivní sběr vše uvedl na pravou míru. Jakkoli na lokalitě jsou dvě neolitická sídliště, navzájem nesouvisející, a výkopy zachytily zřejmě jen okraj a to spíše okraj lengyelského sídliště, jak nasvědčuje veliká převaha SGS mezi nálezy ŠI ze sond, přece je sídliště LnK vynikajícím způsobem doloženo výsledky dodatečného sběru. Ten přinesl 38 ks SKČJ, tedy takřka polovinu (44,2%)vší industrie při něm získané a jen o maličko méně než SGS (40 ks, 47, 7%). To je naprosto jiný obraz než jaký nabízejí výsledky sondážních výkopů a sběrů dále k severu, s 10 ks (11,1%) z celkem 90 získaných ks. Navíc 14 vytěžených jader mezi oněmi 38 ks SKČJ, naznačuje dosti intenzivní výrobní činnost (ačkoli před dokončením analýzy ŠI nemůžeme typ zpracovatelského sídliště jednoznačně specifikovat). Většina z nich byla získána v jihozápadní části lokality (spolu se 7  jádry z SGS) ze dvou koncentrací (asi 170 x 30m a 150 x 50 m), vzdálených od sebe cca 100 m severojižním směrem. Tato dislokace naznačuje, kde by mohl být okrsek s výrobními objekty a kde by tedy měly být v příští sezóně položeny sondy.

Ke dvěma sídlištím (Studénka a Bravantice) s enormně vysokým podílem SKČJ a se zpracovatelským charakterem (který je v případě Studénky prokazatelný a v případě Bravantic předpokladatelný) přibývá sídliště třetí, rámcově s nimi synchronní (LnK IIb), se stejným typem dislokace (na příčné vodoteči levobřežního přítoku na okraji pahorkatiny, několik set metrů od okraje oderské nivy a 1 – 2 km od dnešního toku řeky), které je zjevně součástí jednoho a téhož řetězcového mikroregionu a u kterého o produkční činnosti na bázi SKČJ nelze pochybovat; za pravděpodobné můžeme snad mít při takové míře shod i dosti vysoké zastoupení SKČJ. Základní hypotéza o existenci produkčního a pravděpodobně distribučního mikroregionu na trase přísunu SKČJ uprostřed neosídleného zalesněného prostoru daleko od známých sídelních komor LnK, ať již ho budeme nazývat „mezistanicí“, „překladištěm“ či jakkoli podobně, tedy aktivitami v rámci projektu SGS SU č. 21/2012 „Archeologický výzkum neolitického sídliště na katastru Pustějova“ nakonec výrazně posílila.

Mohli bychom uvažovat ještě o dalších momentech ve vztahu k této hypotéze, např. nález zátěže z Pustějova – již ze třetí lokality na levobřeží (další byly získány při sběrech na lokalitě Hladké Životice – „Velká strana“ a při výzkumu ve Studénce – „Záhumení“) – svým způsobem posiluje možnost, že nositelé LnK zde opravdu alespoň zčásti přišli z Opavska. Zároveň tento nezvykle vysoký výskyt zátěží (i když zdaleka nedosahuje intenzity obvyklé na Opavsku) naznačuje, že rybolov hrál větší význam v obživě mikroregionu, než bylo v rámci  LnK běžné (pomineme-li samozřejmě „rybářské“ centrum na březích Opavy), což lze opět vysvětlovat rozličným způsobem ve spojení s lokální specifikou, např. relativně krátkým trváním mikroregionu či jeho určující orientací k nezemědělské činnosti.

Pokud jde o pozůstatky lengyelského osídlení, výsledky jsou celkově nevalné. Přece však přinejmenším dokládají – v kontextu lengyelských nálezů z dalších lokalit (Hladké Životice, Kujavy) – že několik set let po skončení epizodické existence levobřežního mikroregionu LnK a zpustnutí krajiny se zde, zčásti na stejných lokalitách, zformoval mikroregion lengyelských osad. Co bylo vlastní příčinou jeho existence, prozatím nevíme. Souhlasí však v každém případě s trendem zvýšení zájmu o prostor Oderské brány a vůbec periferních oblastí v době závěru lengyelského vývoje v Poodří, která je i dobou nástupu eneolitu v této části střední Evropy.

V programu průzkumu levobřežního mikroregionu LnK v Oderské bráně chceme v souladu s badatelským zaměřením Ústavu archeologie FPF Slezské univerzity pokračovat i v příštích letech a námětem dalšího projektu SGS by mělo být pokračování terénního výzkumu v Pustějově – „Dolní roli“ v intencích, naznačených letošními výsledky.