Výzkum i povrchový průzkum přinesl celkem 259 ks zlomků keramických nádob. Většina jich pocházela z orniční a splachové vrstvy, jen 27 ks z výplně objektů.

Kultuře s lineární keramikou patřilo celkem 116 ks keramiky (44,8% z keramiky veškeré) a můžeme jej rozdělit do dvou skupin. První tvoří jemná keramika v počtu 31 ks, robená z plavené hlíny a vypalovaná do odstínů šedé až okrové barvy, na lomech jsou patrné dočerna vypálené organické příměsi v keramickém těstě. Tato keramika je převážně tenkostěnná (síla střepů se pohybuje od 5 do 8 mm). Část keramických zlomků nese rytou výzdobu doprovázenou důlky, tzv. notovými značkami, kruhového nebo oválného tvaru. Některé okrajové fragmenty pocházejí bezpečně z  globulárních tvarů. Druhou skupinu tvoří 85 ks hrubé keramiky. Ta je převážně ostřena pískem a vypálena do různých odstínů hnědé až hnědočervené barvy. Jedná se o silnostěnné střepy (od 9 do 14 mm). Tato keramika byla zdobena plastickými výčnělky. I mezi jejími fragmenty se objevují kusy, pocházející bezpečně z globulárních tvarů.

Rytá výzdoba se objevila pouze u 11 ks keramických fragmentů (9,5% z celkového počtu keramiky kultury s LnK). Výzdoba se vyskytla v podobě rytých linií, někdy také zdvojených, příp. v kombinaci s notovou značkou, kruhového nebo oválného (obr. 4: 5 – 8) tvaru, s velikostí maximálně do 4 mm. Horizontální linie podokrajového ornamentu jsou přerušovány notovými důlky nad sebou. Objevují se také šikmé ryté linie hlavního ornamentu, které jsou zakončeny notovými důlky. I když je kolekce zdobených střepů malá, můžeme zde pozorovat prvky tzv. „rozpadlého“ či „degenerovaného“ výzdobného stylu (např. linie nedotažené až k notám nebo notové značky, zavěšené na linii jen okrajem či noty ležící vůbec mimo linie, podobně jako na blízkých sídlištích kultury s LnK ve Studénce – „Záhumení“ a v Bravanticích, kde je ovšem škála těchto prvků podstatně širší úměrně většímu počtu zdobených střepů; stejně jako tam také v Pustějově můžeme konstatovat úplnou absenci elementů šárecké či želiezovské skupiny, tj. stupně LnK III moravské periodizace, kterou můžeme předběžně použít i pro Slezsko. To umožňuje datovat sídliště LnK v Pustějově s určitou výhradou analogicky těmto dvěma sousedním osadám, tedy rámcově do fáze LnK IIb a omezit jeho trvání jen na tuto fázi, t.j. na mladší část středního stupně LnK.

Plastický výzdoba na hrubé keramice je zastoupena pouze dvěma fragmenty (1,7% z celkového počtu keramiky kultury s LnK). Na jednom je mohutný konický výčnělek s oblým vrcholem, ve druhém případě jde o fragment výčnělku blíže neurčitelného tvaru. Kupodivu se na hrubé keramice neobjevila žádná vhloubená výzdoba v podobě prstových nebo nehtových důlků apod.

Hornoslezské lengyelské skupině náleží celkem 143 ks zlomků keramiky (55,2% z celého souboru). 25 ks z toho tvoří keramika, robená z jemnozrnného materiálu a vypálena do odstínů hnědé a hnědočervené barvy. Síla střepu se pohybuje od 5 do 7 mm. Všechna tato keramika je nezdobená. Druhou skupinu v počtu 118 ks tvoří keramika, robená z hrubozrnného materiálu, vypálená většinou do okrové barvy. Síla střepu se pohybovala od 9 do 15 mm. Tato hrubá keramika se zachovala ve velice špatném stavu.

Pokud jde o morfologii lengyelské keramiky, k dispozici je jen velmi málo podkladů. V souboru je dochováno všehovšudy 13 ks okrajových fragmentů, dosti často poškozených a pokud možno pozorovat, zaoblených, výjimečně snad vodorovných. Většinou pocházejí z hrncovitých tvarů, ve dvou případech jde nepochybně o okraj z mísy s rozevřenými a v jednom z nich snad i se zesílenými plecemi. Přinejmenším jeden fragment – se zaobleným a zesíleným okrajem – pochází z podstavy mísy na nožce. Jeden fragment rohatého oblého ucha dokládá přítomnost puten, dále se dochovalo dolní nasazení hrubého páskového ucha snad s vodorovným otvorem a hladítko z tyčinkového ucha, původně přepínajícího prohnuté hrdlo hrncovité nádoby. Zlomky z jiných částí nádob, např. z plochých den, nám mnoho říci nemohou.

Podobně slabě je zastoupena výzdoba. Plastickou výzdobu reprezentuje několik výčnělků na fragmentech z těla či hrdla. Dvěma kusy je zastoupen kuželovitý výčnělek s rovným vrcholem, po jednom kuse bochánkovitý výčnělek, kuželovitý výčnělek s promáčknutým vrcholem a kuželovitý výčnělek s oblým vrcholem. Jeden odlom po výčnělku nelze klasifikovat. Na jediném fragmentu se dochovala rytá výzdoba – dvojice hrubých rovných rýh se lomí při okraji střepu.

Podkladů k subtilnějšímu datování je tedy velmi málo, i když o tom, že jde o keramiku lengyelskou, není pochyb, jak ukazuje také morfologie nádob, představující běžný lengyelský repertoár: hrncovité a pohárovité (tenkostěnná keramika) tvary, rozevřené mísy, mísy na nožce, putny. Pokud jde o nepočetné plastické výčnělky, chronologický záběr kuželovitých je dosti široký, bochánkovitý ukazuje nejspíše (i když ne výlučně) k fázi HLS III. Také hladítko z ucha k výrobě keramiky by se nemělo objevit dříve než v této fázi. Jednoznačně k ní ukazuje ale především rytá výzdoba typu Boskovštejn – Střelice – Praha – Střešovice, která se vyskytne (ovšem zcela výjimečně, jde spíše o raritu) také ve fázi HLS III a na horizont MMK IIb – Wolfsbach – HLS III – Modlnica – Tiszapolgár – Střešovice/Horní Cetno se také výlučně omezuje. Tam tedy – s určitou rezervou, danou velmi malým množstvím chronologicky hodnotných nálezů – můžeme snad datovat i lengyelské sídliště v Pustějově.  Podporuje to též skutečnost, že starší keramika než fáze HLS III není z koridoru Oderské brány dosud známa, i absence některých statisticky výrazných elementů jak nejstarší fáze HLS I (přesekávání okrajů a dalších tektonických rozhraní, svisle protáhlé výčnělky, s menší silou ostré lomy výdutě či vypíchaný ornament), tak fáze nejmladší, HLS IV (zatažené tvary, některé typy výčnělků, zejména vodorovně protáhlých, reflexy vhloubené „jordanovské“ výzdoby aj.), které by souboru tak početném pravděpodobně nechyběly.